Původ šálku na pití lze vysledovat až k nejranějším potřebám lidstva na hydrataci v dávných dobách. Zpočátku lidé využívali jednoduché přírodní nádoby,-jako jsou vyhloubené-části stromů, mušle, kameny nebo hlína-k zadržování vody. Jak čas pokročil, starověké civilizace ovládly umění výroby keramiky-a hrnky na pití se postupně vyvinuly do standardizovanějších forem. Civilizace ve starověkém Egyptě a Mezopotámii například začaly používat keramické hrnky k zadržování vody a jiných tekutin; i když jsou primárně funkční, tyto nádoby stále více získávaly dekorativní a symbolický význam, jak se jejich společnosti vyvíjely.
Se vstupem do středověku se design a řemeslné zpracování šálků na pití stále více zdokonalovaly, zejména mezi šlechtou a královskou rodinou. Materiály jako kov, křišťál a sklo byly široce používány pro výrobu pohárů; mnoho nádob se začalo vyznačovat nádhernými rytinami a ornamenty, čímž se staly mocnými symboly postavení a společenského postavení.
Výroba kelímků na pití nakonec přešla na-velký standardizovaný model. S rozšířenou dostupností materiálů, jako je sklo, keramika a plasty, se kelímky na pití staly dostupnými pro masy a staly se nepostradatelnými předměty v každodenním životě každé domácnosti. Zejména 20. století bylo svědkem vzestupu kultury zaměřené na pohodlnou hydrataci na cestách; tento trend podnítil vznik inovativních designů šálků,-jako jsou cestovní hrnky a sportovní láhve{5}}, které účinně splňovaly požadavky moderních spotřebitelů na funkčnost, pohodlí a estetický vzhled. Dnes je rozmanitost šálků na pití obrovská a zahrnuje nejen tradiční keramické a skleněné nádoby, ale také rozmanitou řadu inovativně navržených opakovaně použitelných šálků, což odráží dvojí závazek k udržitelnosti životního prostředí a současnému stylu.